Stále odcházíš za roh a za další

     Stále odcházíš za roh a za další... Zanecháváš tu po sobě jen nezaměnitelnou pachovou stopu. Nezřetelnou, o to však přitažlivější. Stopové množství tvé ještě nedávné přítomnosti. Ta každou chvíli vychládá a odeznívá jako povědomý nápěv, který tu a tam zaslechnu jen proto, že nepřestávám padat v tvých zvětrávajících stopách. Táhne mě to za tebou, protože tě čím dál víc neznám. A když se s někým zapletu na bezcestí, projdeš okolo nepozorován, a aniž tě stihnu vzít za rameno a zadržet, sotva postižitelný poryv skličující vůně, kterou jsi za sebou zvířil, mě zas strhne na vyprchávající stezku...