Jdu z jedné chodby do ještě zchátralejší

Jdu z jedné chodby do ještě zchátralejší. Na konci leží cár ošoupaného župánku, co napustil svou krví. Byl tak malý, a tolik zakrvácel šatů v chodbách s prověšeným a čím dál nižším stropem! Tak malý, že ho na konci ohnutého žití stlačili do kočárku, který po okraj naplnili hlínou. Ta pojízdná rakev s rezavou rukojetí zarostla kopřivami a jen čeká, až ji skřípavě rozhoupám…