Nebešťan a pozemšťanka

Malá mořská víla Poezie v próze » Láska

Anotace: Přilétal k ní a svou silou přehrával sonáty na jejím těle. Přilétal, aby se dotýkal jemně i hluboce. Přilétal a přece jí nepatřil

Zazníval nebeskou vibrací zpěvu hvězd
vkládal svá slova tónům
a ona čekala klidně
jemností posedlá
aby se pod jeho dotekem rozvlnila v kmitavých kruzích
co šířily se a rozlévaly.

Nikdy nevěděla kdy se jí dotkne a kde až skončí.
Neznalí hranic
protože nebylo nic, než nekonečno.

Věděli jen, že jeden bez druhého by byli zbyteční
bez splynutí
která předcházela v tsunami vln strhávající hradby
co nastavili lidé strachu.

Ta hra nebyla divadlem pro něco!
Byla smyslem podstaty a bytí.
Jediné co dokázali zrcadlit sobě i druhým
byla hudba co navěky zněla
slovem láska...