...fajn neděle...

nad mozaikou dlažebních kostek se tetelí horký, jarní dech
jdu pomalu liduprázdnou ulicí a usmívám se
protože se mi zdá,jako by vítr, který fouká, byl tak slabý
že neunese tíhu vůně kvetoucích stromů na zádech

procházím akátovým stromořadím, co roste podél vozovky
miluju tyhle chvíle samoty uprostřed velkoměsta
lačně nasávám omamnou, sladkou vůni pylu a medu
a rozkošnicky mhouřím oči do slunce, svítí mi jako dvě žárovky

naposled jsem tudy šla na podzim, tu dobu, jak se barvy rodí
teď zelenobílé koruny stromů byly tenkrát hnědé, žluté a rudé
a provázela mne ta zvláštní, kořeněná vůně tlejícího listí
náhle si uvědomuju, že touhle ulicí vždycky moc ráda chodím