Mám zlomená křídla,
už dlouhý čas.
Nemohu létat.
A tak jen sedím,
anebo občas někam popojdu.
Není to daleko, kam můžu.
Není toho moc, co můžu.
Je to jako neviditelný ostnatý drát,
který je všude kolem mne
a bolestivě zraní,
jakmile se snažím projít skrz.
A tak už ani nezkouším,
kolik toho ještě vydržím.
Má, už tak raněná křídla,
jsou celá od krve,
z toho marného boje
a dalších zklamání tak,
jako moje duše.
A létat nemohu.
Přelétnout tu hranici,
která mě drží při zemi.
Tak už jen čekám.
Až se má křídla zhojí.
A budu moct uletět.
Čekám.. poníženě čekám..
Jak dlouho ještě?
až nebudeš čekat poníženě...
01.12.2014 15:39:56 | enigman
na tom něco je..
01.12.2014 22:05:26 | Amelie M.
je smutně krásná.
29.11.2014 23:08:12 | adaj
...tak trochu klidného zastavení přeji,aby se zhojilo,co má a Ty
si mohla opět hledět vpřed bez ponížení.....Ji.
29.11.2014 11:53:34 | jitoush
děkuji :)
29.11.2014 13:43:17 | Amelie M.
prý to bolí, když andělé padají z nebe
29.11.2014 10:29:35 | Daniela
ano..
29.11.2014 13:43:25 | Amelie M.
na křídla raděj dlahu...zvedni hlavu a leť
29.11.2014 10:03:14 | básněnka
děkuju.. snad to brzy půjde.. :)
29.11.2014 13:43:38 | Amelie M.
Co tě trápí? Vždy se najde nějaké řešení....ST...chce to jenom pár přátel mít
29.11.2014 08:52:59 | jitka.svobodova
je to už starší věc.. přesto, teď tak moc aktuální.. děkuji..
29.11.2014 09:24:12 | Amelie M.