MÁMA a SMRT

09.01.2015 10:38:40   Amonasr

Děkuji za Tvou reflexi :-)

09.01.2015 10:37:27   Amonasr

:-)

08.01.2015 10:51:20   Amonasr

To já se v lidech pletu celý život :-D Ba ne, rozumím Ti :-) A s tou pravdou je to vždycky ošemetné – každá platí jen za určitých podmínek, žádná není absolutní a je jich tolik, že kolikrát nevíme, co si s nimi počít – zvlášť když si jedna druhé protiřečí ;-))

08.01.2015 10:50:43   Amonasr

Děkuji, Pamíno. Chtěl jsem si už konečně dát „tvůrčí pauzu“, ale po přečtení té eseje mi bylo líto tu myšlenku o významu smrti nezkusit nějak uchopit. A ke spojení konce života s jeho začátkem už pak byl jen krok… ;-)

08.01.2015 10:50:04   Amonasr

Taky jsem na to už přišel :-)

08.01.2015 21:37:13   básněnka

i Ty Brute..:-)

08.01.2015 10:49:40   Amonasr

Rozumím, Jiří, trochu jsem s rychlým zveřejněním váhal i s ohledem na Tebe. Nakonec jsem to umístil s vědomím toho, že spojení těch dvou slov je tu v poněkud posunuté rovině – klene se vlastně celým životem každého z nás a vyrovnávání se se smrtí ve svém okolí nebo s představou vlastní smrti nás provází celý život. Mně máma zemřela loni v únoru, neměla lehké odcházení, smrt si v závěru přála a zároveň z ní měla strach a já si z ní, respektive jejích neustálých obav o své děti a vnoučata tak trochu „střílel“ až do konce, jak byla na mou prostořekost zejména vůči své přehnané úzkostlivosti celý život zvyklá. Naoko se pohoršovala, ale zároveň se tomu smála, byla duševně čilá a jasně jí to myslelo až do posledních chvil. A já měl z každého jejího smíchu vždycky radost, protože sama si ho ve věčných obavách a strachu o své nejbližší neuměla moc ordinovat ani užít…

08.01.2015 19:04:29   Frr

jo, to téma odcházení maminek nelze tabuizovat..Josefe díky za text i následnou glosu..člověk si taky časem uvědomí, co z odcházení blízkých nikdy neodejde a leccos vzácnýho vyluští mezi řádky jejich životů :-D

09.01.2015 10:36:40   Amonasr

Je to tak :-)

07.01.2015 19:55:36   Amonasr

:-)

07.01.2015 16:31:23   Amonasr

:-D S tvou poznámkou naprosto souhlasím. Byl jsem si toho i při psaní vědom, proto jsem volil slůvko „vůči“, čímž jsem měl na mysli spíš obecné zesměšnění se z pohledu našeho vztahu k oběma významům. Mnozí lidé se ke svým matkám chovají tak, že se tím z podstaty sami dehonestují (zesměšňují) v očích druhých (často ale ne matek samotných – souhlasím) a nějak podobně to vnímám i ve vztahu ke smrti, i když tam už by to mohlo platit beze zbytku i pro smrt samotnou, která se nejspíš sama s chutí šklebí :-D To jen na vysvětlenou mého myšlenkového pochodu i pro ostatní, kteří disponují stejně bystrým postřehem a zamýšlejí se hlouběji, jako Ty, což samozřejmě vítám :-)

07.01.2015 16:58:43   uživatel smazán

trochu Ti od textu uteču k těm matkám - moje paní (zdravotní sestra) tvrdí, že všechny matky jsou (přírodou) záměrně částečně zfetované tak, aby se jim nekriticky líbili právě ti jejich oškliví, protivní a hnusní potomci, jinak by je hned vzteky a s odporem... (u určité části žen chybějící "zfetování" vede rovnou k vraždám). ale ten cit matky k mláděti jiné ženy je naprosto opačný, berou je jako konkurenci, a dost je nemusí. což otcové prý takhle nemají, a jsou ochotni (naráží přímo na mě :-D) dotáhnout domů jakékoholiv spratka (anebo jiné mládě), a starat se o něj jako o vlastní :-)

07.01.2015 17:09:54   Amonasr

:-))) Tenhle Tvůj komentář má samostatnou literární hodnotu a dobře jsem se u něj smál, díky. A je sám důkazem, že i vážné věci mohou být velmi humorné – myslím, že vše, co uvádíš, platí do písmene. Leccos jsem už taky stačil v životě za těch 60 let odpozorovat, ale nic, co by Tvému tvrzení odporovalo... :-D

07.01.2015 17:40:01   uživatel smazán

:-D jo, je celkem snadné to odpozorovat, asi to tak nějak být musí :-D
jen se Ti omlouvám, že jsem trochu sklouznul bokem od tématu básně.

07.01.2015 23:01:08   Pamína

Souhlasím s Amonasrem, Tvoje řádky mě přímo nadchly a v tu ránu jsem přestala přemýšlet nad poselstvím Amonasrova dílka a moje mysl sklouzla k hodnocení potomků ostatních matek :-) Musím dát Tvé paní za pravdu, chlapi to opravdu mají jinak - ačkoliv například tři děti mé nejlepší přítelkyně P. vnímám bezmála jako svoje a ona zpětně podobně vnímá moje tři výlupky, někdy je to i naopak - nadržujeme obě spíš těm nevlastním. Má to jednu skvělou výhodu, vlastníme dohromady šest dětí ve věku 7 - 26 let a náležitě si to užíváme a naše rodiny taky.
Dodatečně se budeme muset s P. něčím sjet :-)

08.01.2015 16:28:11   uživatel smazán

Děkuji, já bych se ničím nesjížděl, když vám to tak funguje :-) Moje paní má 2 děti z předchozího manželství (já své vlastní 2 dospělé dcery), a občas, když něco řešíme kolem dětí, na mě vyhrkne: Sakra, nemůžeš je přece mít rád jako ty své vlastní! Když já mám...

09.01.2015 20:25:35   Pamína

Tobě to naprosto věřím. Ať je vám všem spolu hodně dlouho dobře na světě! :-)

09.01.2015 21:44:56   uživatel smazán

Moc Ti děkuju!

07.01.2015 19:55:24   Amonasr

Jednak se nemáš za co omlouvat a jednak to s tématem souvisí... ;-)

08.01.2015 16:21:39   uživatel smazán

Je to trošku posunuté, ale když myslíš :-)

09.01.2015 10:36:01   Amonasr

;-)