Nahota zkamenělých perutí

Uchopil zkamenělou

krásu mezi prsty

a namaloval

s ní obrysy křídel

na kterých se s ním

vznášela do oblak

Pak poklekl

 pohladil zem

na které stála

bosa na špičkách

a v ruce svírala

nachovou pivoňku

v tichu a mlčení

 bez studu 

z obnaženého

těla i duše

Její chvění cítil

ve vibracích země

to touha ji prozradila

i z nevyřčených slov 

a tlumených výkřiků

bez odpovědí

Její žár pálil

jak horké slunce

na konečcích prstů

kterými

dokončil obraz

spalující nahoty

Ztvárnil

hořící krásu

v krajině snů

které

 se občas bojí

Ke které

však vzhlíží

bez ustání

I když dnes

už i on má

prořídlá křídla

a na nich

jen pár

zkamenělých perutí...