Skripta času...

Skripta času...

Ve skriptech svého já

nacházím ledabylost

času

...

měla krásný dlouhý vlasy a jiskry v očích, usmívala se a držela mě  za ruku

až odejdu, řekněte tam někde, že jsem tu byla ráda i když jsem občas byla smutná

a taky řekněte, že mi to teď mrzí, měla jsem se usmívat neustále

Slíbila jsem to a tak dnes šeptám tam někam... nikdy nezapomenu na její oči, které zářily kdykoli jsem s ní byla... nikdy nezapomenu na její úsměv, který se odrážel ... nikdy nezapomenu na lásku, kterou zde zanechala... odešla, ale ta láska,  ta láska tu zůstává...

...

Mám dvě třicetikilový fenky.

Dívám se na ně a usmívám se

jedné je třináct let a myslí si, že je člověk

druhé jsou téměř čtyři a myslí si, že je čivava

Dívám se na ně a usmívám se

Tahle láska se neměří, tahle láska tepe, každou vteřinou života, každým dotekem pacienta, kterému rozšířily rty k úsměvu, kterému odplavily slzy, který si nás zamiloval. Tahle láska tepe kdykoli jsem s nimi, díky nim znám pocit nezapomenutelnosti.

...

Kamarád seděl a křičel, že na mě vosk té svíčky nenaliješ? Já? rozhodně... tak dělej a zvedl  tričko... vzala jsem svíčku a nalila ji ně něj... vykulil oči a zasmál se, ty také uděláš cokoli?Udělám...

 

...

Pacient mi na JIPce povídá, si vás koupím

zatočila jsem se, zasmála a zeptala se za kolik?

Na to asi nemám co?

...

 

Mamka mi podala květiny, zachráníš je? nechala jsem je v zimě

Pokusím se.

Taková je láska, pronesla, ochraňovat...

 

...

Byl nemocniční Miluláš... psí...

přišly dvě dámy za námi na druhé patro, jedna na vozíku, tady vám neseme peníze ... nene... my se doteď smějeme a dojímáme zároveň... tady máte, my se složili... nene... to je dárek...

Pozorovala jsem je, jedna na vozíku, druhá jen s jednou nohou ... plakaly a děkovaly...pohladila jsem je ... díky těm, co bez nároku na honorář dávají do těchto míst radost.

...

 

Kamarád byl smutný, pojď se mnou a buď,

oblékla jsem ho do pláště ... dala jsem pacientovi plátno, jedno si vzala já, další dala kamarádovi , tak si něco namalujeme... i s třemi prsty na ruce namaloval obraz a já mu ten svůj s andělem věnovala. Smál se a poté jsme si  povídali. Pohladil psí dámy ležící u něho. Kamarád po té návštěvě se jen usmál a objal mě. Děkuju... 

...

Ve skriptech svého já

nacházím ledabylost času

prožitého

 

 

Autor zelená víla, 15.01.2017
Přečteno 529x
Tipy 17
Poslední tipující: enigman, Jort, jitoush, Amonasr, Iva Husárková, Dreamy, Philogyny1, Frr, Jin&Jang
ikonkaKomentáře (5)
ikonkaKomentujících (5)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

...ledabylost je skutečná skutečnost...

17.01.2017 18:35:52 | Jort

...ten Tvůj čas není "ledabyle"prožitý...ten čas světélkuje svou
naplněností až po okraj.......Ji......ahojky Vílko zelená....Ji.

16.01.2017 22:00:33 | jitoush

Máš velmi krásnou duši, Zelená vílo, a milosrdné srdce. Jsem poctěná, že Tě znám. OOOOO:-))

16.01.2017 07:46:01 | Iva Husárková

...všechno souvisí se vším...

15.01.2017 08:36:45 | Philogyny1

Tohle jsou nádherný okamžiky..a je dobře že ses podělila.

15.01.2017 07:55:33 | Jin&Jang

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí