Dívej se pravým okem

Věnováno pro Norsko1                                                                                 

Vybavila se mi při čtení tvého textu Brixen, líbí se mi.                                                                                                                                                                    (archiv)

Otevřela oči a začala číst.

Četla pořád a všude i pod lavicí.

A pak psala dlouhé tresty.

Stokrát.

Nemám si při vyučování číst pod lavicí.

Číst je jako jíst.

A psát je hlad.

Hlavní je nedat se chytit.

Musíš utíkat.

„Kam pořád utíkáš?“ zeptal se Malý princ,

„řeč je přece ukrytá v růži.“

A ony přišly, je jich plná zahrada.

Někdy píchají a nejde to poslouchat, ale jinak to jde.

Možná jen více ptáků přiletělo.

A pak ten poštovní holub, co z nebe spadl k nohám.

Dala mu najíst a napít, byl tak unavený, poděkoval a musel dál.

Dívej se pravým okem, uvidíš siločáry země

utíkat

za dva.