Tobě...

Tobě...

Noc zatáhla závěs za večerem příslibů o čekajících poupatech a tajemném květu opojné vůně, otevírajícím pouze o půlnoci své okvětní plátky, plné toužebné rosy.

Do očí ti přetančil plamínek svíčky, ronící tuhnoucí slzy na láhev starých časů a rty tepající horkou krví tvého neklidného srdce, rudé zbytečky vína, sotva sis je zlehýnka olízla, chutnaly krásně trpce a voněly tenounkým dýmem z ještě tenčí cigarety, lesknoucí se sladkými slinami.

Snad také proto, se mi teď točí hlava a v prstech mimoděk balím cigaretu…

Ač připomínáš víno, jsi pro mě… vodou…