Výkřiky

To ticho
ukryté v úlomcích rampouchů
Dušené vzdechy praskajícího ledu
zdají se zlověstné a přitom
přináší přísliby teplých dnů



Pravdu si zakryjem rukama přes oči
Přes uši utáhnem šálu, ať ranní pozdravy ptáků neuslyšíš


Přišli se podívat, zda vítr nestrhnul stará hnízda
Kolébky ševelu, radosti zrození
Sdílené rozpětí křídel
zda ještě drží v stromých dlaních


Ty jediné poznaly sílu Matky a sají
Sají tu mízu do zavitých pupenů
Jak dítka z prsu sají
Do mrazu nadarmo vykvétají?


Dobře ví, že jsou již blízko
Náruči plné života
Jasu co budí a koupe se světlem
Maličká stébla promlouvají


Něhou rozdrtí promrzlou krustu
Oči své klopí dychtíce uvidět krásu
Stále jen oči klopí
Siláci, nezaleklí mrazu


Zakryj jim ústa chladem
vykřičí svou radost do světa!
Stejně jak baletkám co bolest svazují v baletních špičkách


Raději dýchni jim
na zkřehké ruce
Odmění se ti nadějí
pohlazením
vanoce svou vůní jasu



To ticho...
Zrozence jara neumlčí