Amorfietta pro Lennovoinoicess Eyes

Amorfietta pro Lennovoinoicess Eyes

Anotace: Pardubice-Central Station,2011-07-25-07:15- zulu

Sbírka: Květy a trny I.

Pokušení bez tušení

Pokušení v rozbušení

Rozbušení v pokušení

srdce

tluče prudce

prudce tluče

mezi drátky

svými vrátky

pod střevíce

pod papuče

tluče, tluče

tluče dokud

nedotluče.

 

Snad

trochu oku Tvému lahodíce,

I pro pět vrán,

do čepice!

 

Být tak s Tebou dnes,

zřejmě přál bych Ti krásný den

a k tomu,ještě hezké ráno.

Nevím, když jsem pryč,

co děje se v dáli.

Nevím jestli také,

ale třeba dal bych si s Tebou kávu

ačkoli Tvé: Mně se ještě nechce...

když v posteli je neustláno.

 

Však nevím,vždy zanechám,

či Ti pošlu zprávu,

co z ní nakonec vzejde.

Jindy, snad jen pouhá slova,

dalo by se říci,

však za ten čas jinou sílu mají

a tak posílám Ti je dokola a znova

i když každý v jiném nacházíme se kraji.

 

„Pán bude zřejmě romantik.“

podotkla bys.

Snad,copak romantika není součásti lásky, ženy?

„Každopádně Dík,

dík Ti za dopis,

ten z kontextů vytržený.“

 

Za ten čas totiž je tolik lidí,

co svou mysl ztrácí

a Tobě se občas zdá,

jakobys chodila někde v mracích.

Ten pocit,věřím,že je nenahraditelný

a když ne,

tak alespoň nezapomenutelný.

Ten pocit,

věc,

kterou snad popsat ani nelze,

popsat se to nedá.

Lidé myslí pořád a ty myšlenky jdou

směrem k nám si letí.

„Asi pro něj skladbu poskládám,

vždyť dávno nejsme děti.“

 

Hlídám Tě a vlastně ani nehlídám,

tak jako Ty zřejmě Mne.

Ne, není to špatné v celku,

přesto i Tvé myšlenky míří směrem tam,

někam na veselku.

Hlídám sem tam

pro přehled co asi děláš,

mám totiž strach

ať si náhodou třeba něco neuděláš.

Neúmyslně,

protože myšlenky či sny anebo představy

mohou býti nebezpečné

když v okamžiku

mohou zdát se býti realné.

Řekl bych jen,

že zdá se mi to býti normální,

jelikož pohybuji se v tomto

poněkud již mnoho dní.

 

„Pán jistě bude prozaik,

dnes to vím jistojistě.“

„Nevím ono záleží,kdy a jak

a na kterém místě.“

 

Pravda je,že nějak

a to jedno jak,

po několikáté

vstoupili jsme si do očí,

do duše,

do hlavy,

snad do srdcí

a tím vlastně i do života.

Věty kolikrát budou jedny a ty samé,

leč díky přáním,snům a energií

sama nevíš,komu kdy a jak se zdáme

a teď v tom lítáme oba

ač nevlastníme licenci na pilota.

 

„Pán bude zřejmě ironik, ne-li cynik.

vlastně možná stejně jako Já.“

„Tak od všeho trochu,

jak říkáš,

noha trochu podobná je slonu,

pohyb rychlostí je hadí,

ruce jak křídla z motýla

co ve chvílích zdá se Ti,

že Tě drží,objímají,hladí

a kůže za ten čas,

snad složená je z hrochů.“

 

„Takže takové je to SAFARI.

A co takhle na večer

ochutnati Campari?“

„Nevím,

nepožil jsem tento drink,

netuším tudíž

je-li to aperitiv.

Nu což,inu

více

voněla mi slivovice,

přednost dal jsme spíše vínu,

co alkoholu se týče,

budiž,

v tom ohledu

byl jsem nejspíš flink

ač tělem mým litry tekly piv.“

 

„Pěníce.“

podotkla,

alternativní pěnice

a prstem svým přejela po okraji sklenice.

„Vážně sis dal včera jedno?

Jak jsi psal?“

 

„Víš také mívám občas v hlavě neposedno,

chtěl jsem,

ale jedenáctka kozlík mi kupodivu zachutnal.

Měl jsem jedno,

potom jedno a pak ještě jednou jedno,

do třetice.“

 

Od jisté doby podle chuti spíše...

„No a Já si říkala: Hlavně, že o opičkách mi píše.“

„Ty se nezdáš...“ dodala

„No ,ty také ne.“

„Nějak i když je to asi dávno,

stejně jako ..neznáme se od mala?“

na rychlo se zeptala.

„Kdo ví zda-li,

také mi to přijde, jako bychom odedávna se již znali.

 

Čáry osudů jsou nevyzpytatelné

a také čáry Lásky.“

„Kdo ví, jestli jsem se mu nezdála.“

„Zdála, ale nedělej si s tím vrásky.“

„Bože, Já už nevím, snad do Tebe klesnu.“

„Víš, dnes vím, ač různých věcí zdálo se mi,

koho nejčastěji viděl jsem Já ve snu.

Ve snu nebo ve chvíli,

kdy se oči zasnily.“

 

„To není možné,

ale ještě mám tu košili...“

„Jakou?“

„Tu co se Ti zdála,

flanelku.“

„A co teď děláš? Přemýšlím.“

Nic, čtu si, chodím,

tak si přemýšlím co dál

a sem tam koukám na telku.“

 

Básník, Amor, Král

i pochybná to lůza

Radost, ŠTĚSTÍ, Žal

a Ona? Snad prvotní to Múza,

koneckonců

kdo by se toho bál.

 

„Aha, takže pán je Kouzelník.

A vykouzlíš mi sen?“

 

Řekla a usnula,

spala snad i klidně,

jen sem tam se trochu pohnula.

Autor Mathiesz, 08.12.2012
Přečteno 668x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (0)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
© 2004 - 2022 liter.cz v1.5.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí