Otazník pro smutky mé

   Když dojde k setkání andělů ve stínu mraků,když obrysy snů se stanou zjevením, tu spojí se slova nevyřčená v skutky dané myslí vyzrálou do obrazů tak skutečných, že bytosti všehomíra si podají dlaně ve spolek.

 

 

Podej mi čaj

z oblohy rána

a uhas žízeň prázdného hrdla.

 

Na mrtvém nebi

potoky krve pramení

to jsou ta rána

a počátky nocí.

 

Duše slova podává

aby nakrmila hladová stvoření

stvořená sny i skutky

než vše pohltí marnost věků nekonečných

z kterých se vysypou střepy zrcadel

a nová krev vyprýští

do nebe stále mrtvého

aby vodopádem minulého jara

se pokusila marně

zadusit plameny pekelné.

 

Tak marnost této věčnosti

si cinká hravě na zvonečky

melodii znuděnou prázdnotou chvíle součastné

a žádná ze smutků mých

mi neporadí

jak urychlit čas

pro nová zrození.