Uvěřil že je toho účasten

Stál v bílém nátělníku
nápadně se podobal lékaři
v odraze skla vnímal vzdáleně svůj obličej
působil více nežli ustaraně

Snad pro ty nebeské slzy

A země?

Ta plná soustrasti
rozevírala široce své dlaně

Hořekovala účastí…

Pak tady stál onen muž
s barokním tělem
a s duší kluka
jež nikdy docela nedospěje
s mozaikou víry
společně s nádechy
vesmírem uvnitř i vně

Na okamžení propadal sám sebou
i pocitu
že se stal toho všeho
nedílnou součástí