Rozmarná

Dívám se na tebe

a vlastně tě neznám

nevím kým jsi

kam až, pravdu polhltila lež

 

 

ani ona to neví

ta co se znala

ještě než ve střepech nalezla se

pohozená u skal

 

 

točí se s podzimním větrem

v kruzích

barevné listí

krásou předčí palety malířů

je však dávno mrtvé

 

 

zemřelo ve chvíli, kdy odpadlo od stonků pravdy

krása pohozená na hnojišti

a jinovatka ji zdobí tisíci démanty

 

 

bohatstvím plýtváš

rozmarná

vždyť víš, že nezbyde nic

než žilnatina

 

 

ve které kdysi býval život...