Pod kůží

V ulicích
kéž by poprvé
v reálu doslova po tisící
v náznacích
v mlhách
každá druhá
stromořadí lamp
městského osvětlení

tam

kde hezké to už není

za ornicí
dlužno říci

povstává Polsko

podvečer
za soumraku

těžko by mi někdo mohl namítnout
že ještě více nějaký kout
více vystihuje
pojem periferie

neztrácím energii
hledáním citu
tam kde již desítky let není

ach ano
to byl ten čas
kdy prožíval jsem okouzlení
ze studentek

některé z nich
snadno mohly být
vyobrazené
v pánských časopisech
na křídovém papíře
v magazínech

já požíval
prožíval
nad únosnou měrou
ve větším množství
nežli malém
prý jsem býval lvem salónů

králem
chcete-li v přemíře

teď
v zakřivení času
i obličeje

v těsné blízkosti
světelné křižovatky
i lunaparku hvězd
na vlastní pěst
protloukám se jako pobuda

Míjí mě Ukrajinský dělník
drmolí

„Nu vot odkudá?“

Mám rozostřené vše
nač bych jindy kladl zřetel

Ach Bože pomoz
to ticho
množství světel
v městečku kde dávno chcípl pes
zaujme v osvětleném okénku stínohra
ženy nahoře bez


duše i svědomí zůstaly němé