Ticho po dešti

Ticho po dešti…? Pro mě vlastně není tichem. Zní mi jako skladba Fragile od Stinga. Tenhle podzim není nic pro mě. Deštivé dny jsou smutné a bolí. Každá kapka, která padá z okraje střechy a hloubí jamku v měkké půdě, je jako jemné drnknutí prstů do strun kytary, teskné a chladné. Ta píseň není veselá, není ani vhodná k tanci. Je to ta hudba, ve které se utápí smutek, při které ti po tváři stékají slzy, stejně jako kapky na okně jež se líně kutálí po skle. Sedím schoulená pod dekou, v uších mi zní ta melancholická skladba, v rukou hřeje horký čaj. Pozoruji ten déšť. Už několik dní slunce nesvítilo, zahrada sice svítí čerstvou zelení jež ji vláha dopřává, ale mně jako by tohle počasí všechnu energii bralo. Najednou jsem já Fragile.