Vítkův další den

Vítkův další den

Anotace: o jednom boji s nevybojovatelným...

Usmál se a pokynul zástupům
které za ním dnes přišly
aby jim dopřál evangelizaci
a on držel paže nad hlavou
kynul statisícům
nový Reinhard Bonnke
lidé plakali a přijímali Krista
obalila ho šedě měkká úleva
Boží lásky a zástupy ho nesly
vlnami gospelových písní
jako všeprostupující světlo....

Další den se probudil
s pocitem tísně
jakoby ho bolela hlava
tak tíživé (snad přechází fronta)
nebo jsou skvrny na slunci
ten sýr byl zřejmě pokryt
neušlechtilou plísní
někdo ho dnes chce zabít
ví to jistě - jenom neví kdo.

Začal mít nejasný pocit
že brzy začne konec světa
vše spěje k děsivému zániku
domy se chvěly a nakláněly
nic nemělo pevný základ
ani vchod do domu nebyl
byla jen červí díra do nikam
prázdný byt bez jídla
s puštěnou televizí plnou zkáz
a okoralou patkou na talíři.

NEBOJ, BUDU SE O TEBE STARAT
řekla a držela ho za ruku
byla štíhlá a měla tenký hlásek
donesla mu plechovou krabici
plnou čerstvě pečených sušenek
když se k sobě přitiskli
šeptala mu do ucha
že chce mít velkou rodinu
alespoň šest dětí
a hodně zvířat
že ho naučí žít na vesnici
zabíjet králíky a tak
ZDĚSIL SE - vždyť se nedokáže
postarat ani o sebe
copak to ona nechápe
pak mu jí bylo líto
když jí řekl ať už nechodí
neměl sílu vysvětlit jí proč

Větvičky za ním praskaly
ta obrovská tmavá obluda
která ho pronásleduje
již tak dlouho každý večer
krokem nebezpečné příšery..
Dal se rychlým útěkem
prudce doleva a doprava
mokrý potem zametal stopy
ve vysoké trávě sem a tam
na tváři boule zaťatých čelistí
kolikrát ještě bude takhle utíkat
d o n e k o n e č n a . . .

Do bytu se bál vrátit
neboť tam stojí
vrah v černém kabátě
s kloboukem do čela
v ruce drží velký nůž
a chystá se ho zabít
tmavá místnost
bez možnosti usnout
aniž by mu nebušilo srdce.

Olízl si rty - byly rozpraskané
měl takovou žízeň
a nesnesitelné sucho v ústech
přesýpaný písek - pohyb dun
hlučný pochod písečného škvora
je obrovský a celý bílý...

Zase ten divný hukot
to je ta černá beznaděj
zoufalství a chtění
nezvladatelný pocit
že se musí vrhnout
pod nejbližší tramvaj
nebo cokoli co jede
aby unikl svému Matrixu...

Doklopýtal k té šedé budově
věděl o zvonku - je třeba zvonit
sestra otevře teprve za chvíli
potom řekne ZASE UŽ NEBEREŠ LÉKY
pustí ho dovnitř ( na nástěnce kresby )
loni tam byly taky jenže to je dávno
vlídné oči nad bělobou pláště
ten prapodivný klid - ta únava
spočinout TO NEVADÍ
už zase tady a na bílém lístku
strojem vytetovaná SCHIZOFRENIE
Autor Hana Trnková, 05.03.2009
Přečteno 187x
Tipy 0 ... Tip / Supertip
ikonka Komentáře (0)

Komentáře
© 2004 - 2019 liter.cz v1.4.4 | Facebook, Twitter