SMÍŘENÍ SE

srozumeni Poezie v próze » Ze života

Anotace: Občas není život peříčko, ale to známe asi všichni. Tady je to mé nelehké peříčko.... Zároveň děkuji paní primářce, i když je to už 18 let zpátky. Určitě hodně záleží na tom, jakým způsobem se člověk dozví ne dobré zprávy, s kterými se musí popasovat.

dva půl roku

velmi podivné chování plné úzkostných stavů

mnoho zvláštních rituálů

žádná slova žádná gesta

výbuchy vzteku skoro žádné úsměvy

desetidenní pozorování a mnohá vyšetření

neurologie v pořádku

tak kde je problém?

psychiatrie ,,Víte co by Vašemu synovi mohlo být, proč se takhle zvláštně chová?

Někteří rodiče někdy překvapí, tím co už vědí."

,, Autismus?" skoro jsem zašeptala a třásl se mi hlas.

Strašně jsem si přála, aby mé slovo vyvrátila.

Místo toho jen přikývla.

Odvrátila jsem hlavu směrem k synovi, k jeho postýlce,

aby neviděla kutálející se slzy, které se mi draly z očí.

Pochopila.

Řekla jen, že přijde později a taktně odešla.

A byla jsem teprv na začátku.