když je čas zavřít knihu...

brodím se fosforem záře
co sahá až do výše boků
oči propichují temnotu

ucítím pohyb
ve třpytu podzimní pláže
vrcholy pentagramu
se sbíhají do trojúhelníku
síla vizuálního pole
stěží rozlišitelná
karmický vítr
nás k sobě sfoukává

příliš pozdě
na změnu sázky
kolo se už otáčí
a kulička padá

skorochvění
záblesky barev na obloze
jitřenka i kuropění
oranžové vlny
pulzace
výbuchy
bez pohnutí
nohy v písku vrostlé

záblesky pokračují
prohlubování
orgasmická energie
proudění
sténáme
hvězdy explodují
ale žár zůstává
a rozrůstá se

ptáci se přidávají
ptáci co nejsou vidět
ptáci odněkud
ptáci odevšad
všichni o tom mluví
všichni to vidí a cítí
hlasitěji
hlasitěji
HLASITĚJI

vsadil jsi
svou duši
svou mysl
svou příčetnost
vsadil si zbytek svého života

nebe ze mě třesení
co to je tohle co se děje?
to co se děje je to co jsme
euforie pokračuje

stužky oranžového světla se proplétají
tyrkysové záblesky
další pulzace
vlna za vlnou
kosmické energie
pokračuje to
narůstá
akumulace
kritické množství
absorpce
ať to udělá cokoli
uděláš to také
má tě to ve své moci

RADOST

za vrcholky hor
vychází slunce

slunce na které jsme zapomněli
to slunce se vrací...