pod dřevorytem...
pod dřevorytem...
Anotace: ...
trávil jsem čas
v chatě na horách
s cedulkou nad vchodem
démoni vítáni
jak se ukázalo
mou adresu dávno znali
přicházely ženy
se slovy podpory a útěchy
a za sebou zanechávaly zbytky
svých kouzel
louhuji žaludy
zkouším dodržovat pravidelnost
ale občas se v ní ztrácím
nad schody věším řebříček
vyrábím talismany
a elixíry lásky
které zakopávám v rozích
zatímco datel se snaží
rozklovat střechu na kousky
bystřinou se brodí volavka
a vlci se stahují blíž
cosi vylézá z nohavic
a šplhá po košili
mám tušení co z toho je já?
ono to tvrdí že já jsem ty
je to to čemu se říká šílenství?
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk
letos na dovolené jsem byla u moře, v odlehlé části, kde bylo pramálo lidí, všude se muselo dojet nebo doplout na lodičce... ticho, šumění moře, stromů... se mnou lidé blízcí, kteří jsou mluvní, občas hlasití, jakoby někdy měl člověk pocit, že se nedostane ke slovu.. nejsem ta, co překřikuje ,ale své si povědět umím, pokud cítím potřebu sdělení...zamilovala jsem si to místo, ty lidi miluji též... zamilovala jsem si ty diskuze i ticho, které nastalo poté...pohled z postele na moře, byl každý den stejný a nikdy se mi neomrzel, jako pohled z mého domu na zahradu... sbírala jsem si tam bylinky, sušila, vyráběli jsme gin, lovili ryby, jen tak jezdili v lodi a já se dívala na horizonty, který mi přišly každou vteřinou jiný... dotýkala se kamenů, který někdo zpracoval na dům, na stůl, .... nahá jsem ležela na balkóně a nechávala své bílé tělo paprskům slunce... a se slunečními brýlemi a slzami v očích tohle místo opouštěla... a jestli se to nazývá šílenstvím, pak šílím neskutečně ráda... :-)
10.12.2014 18:38:51 | zelená víla
V pravidelnosti cítím jistý řád. Ale když ji praktikuji příliš dlouho, dohání mě k šílenství. V chaosu cítím život, ale někdy se stává příliš pravidelným. "?" :O)
10.12.2014 16:24:44 | Tichá meluzína
