jak být spoky...

byl teplý podzimní den
seděl jsem na travním polštáři
chroupal ořechy
naslouchal zvukům světa
a vzduch byl cítit uhlíkem

ona ležela na kládě
a vystavovala své tělo
banánové kaši slunečního svitu
vyzařovalo z ní energio
ale jen natolik
jak sama chtěla
přivřené oči
s pronikavostí jehličnanů
a barvou proleženin
ústa ruměný reliéf
připomínající koketující švestku
napůl vyloupnutou ze slupky
s úsměvem
co vyřízne díru v neoprenu
a tmavě hnědé vlasy
kterými prosvítaly
zrzavé odstíny
jako drápance na nábytku

náhle ji přepadlo
jakési pohnutí
a zeptala se
příteli co si myslíte o spokojenosti?

víte milá Marerizi
pocit štěstí je naučený stav
a protože je takový a samočinný
délka jeho trvání není závislá
na vnějších okolnostech
tento fakt staví spokojenost
do ironického světla
takže to co vyplňuje
pocit absolutní prázdnoty
je vědomí spokojenosti

ovšem jen její přítomnost nestačí
musí se k ní vázat i životní styl jedince
právě ten dodává spokojenosti
schopnost pohltit nás
pohnout námi
díky němu máme potřebu
začít se starat

tak začněte odvětila
načež pružně vstala
a přetáhla mě ježčí kabelkou