občas se chce oholit srdce...

Anotace: jedno pravidlo v příručce kosmické mechaniky zní přímočarým klíčem se spirálovitý šroub utáhnout nedá...

hvězdy se rojí matematicky
já večeřím na břehu rovníku
s pocitem
že se začíná propadat
inu zřejmě má slabé základy

pak jsem si vypral ponožky
mezi proudem labutí
pověsil je na kly
a do natažené ruky divoké ženy
upustil váček plný přání

byla náboženstvím sama sobě
v její něžnosti držení těla
rozzářeném obličeji
a způsobu chůze
bylo cosi blahoslaveného
ale zároveň vypadala
že je vysvěcená cikánským papežem

vlasy sežehnuté táborovými ohni
pohybující se v rytmu hudby
její zvyky mísily jednání a sny
a zbavovala člověka schopností
vnímat čas a prostor
i vztahy v nich
jen proto
aby v něm rozehrála symfonii
té nejbujnější fantazie

rysy tváře měla prosáknuté vášní
oči zářící semínka na vodě
lehce pootevřené a našpulené rty
zrozené k líbání
vyslovující samohlásky
jako by to byly symboly plodnosti
což mne dohání k tomu
abych se klouzal přes oblouk
jejího přišlápnutého jazyka
s podobnou výslovností lízátka v puse

že si to nedokážete představit?
tak zmuchlejte jarní květy
a pak je vší silou hoďte proti zdi
když ten postup obrátíte
porozumíte jejímu šišlání

slyšel jsem milá Raelinis
že duše je pro realisty
jen elektrochemická manifestace
syntéza proteinů
a vzplanutí nervové elektřiny

obličej jí pokryl úsměv
jako maskovací plachta vojenskou stíhačku
příteli existují tři stavy
které mne zajímají
amnézie
při které člověk neví kdo je
a snaží se to zjistit
euforie
kdy člověk neví kdo je
a je mu to jedno
a extáze
kdy člověk přesně ví kdo je
a přesto je mu to jedno

ve vás se spojily...