Anotace: ...
někdy má noc
zvláštní odstín
pohlcuje to nač se upírá
smrky s tmavě zelenými jehlicemi
zní ve větru
jako cikánská zvonkohra
vzduch je nehybný
ale tak chladný
že dech namrzá
ulpívá na vousech
a řasách
jako jinovatka
krátce se podivím
proč jsou mé hodinky
zajedno s časem
podívám se na hvězdy
mizí z nebe
brzy bude čisté
na okamžik vidím tvář
s popraškem sněhu
a cítím tlak v srdci
svítá
sníh se mění
začínají zpívat nějací opeřenci
budu jim říkat ptáci
08.01.2015 22:04:42 zelená víla
jsem velkej milovník noci, užívám si tuhle svoji doménu a užívám si, když mám prostor a klid na tuhle část dne... jinak jsem velkej spáč a vyspalá já musím být :-)
ale když mohu tak se dívám tam někam a přemýšlím nad přemýšlitelným, povídám nahlas, směju se... někdy u toho meju okna, někdy si jen tak tančím, poslouchám muziku, zpívám, čtu, naslouchám, chodím se procházet, dívám se na spící dítě, pozoruji oheň...občas je mi smutno, že už se rozednívá...
08.01.2015 08:15:38 uživatel smazán
tohle znám...
nádhera
07.01.2015 23:03:56 Malá mořská víla
Zvláštní má své kouzlo i"bez bab" Bohumile...a nebyly to kukačky? :-D
07.01.2015 14:44:35 uživatel smazán
"na okamžik vidím tvář
s popraškem sněhu
a cítím tlak v srdci "
...to je krásné. A vůbec, celá je hezká :)