Anotace: ve světě už neznámých...
vzpomínal jsem na ni
jak přechází trávník
a noční košile
tenká a blankytná
jí obepíná poprsí
napadlo mě
že vybavená vzpomínka
páchá jisté násilí na tom
čeho se týká
jako dětská hra
mysli si slovo
a pošli ho šeptem dál
když mi poklepala na rameno
příteli
někdy je lepší být skoupý na slovo
i když vzpomínku pozměníš
realita je pořád jedna
víte milá Brooktrys
lidi se vždycky chystali na zítřek
já to nechápal
i kdybych věděl co dělat
nevěděl bych
jestli to udělat chci nebo ne
zítřek se totiž nechystal na mě
zítřek ani netušil
že existuji
viděla jste někdy
v horských řekách siveny?
stojí v jantarovém proudu
a ve vodě se míhají bílé okraje
jejich ploutviček
v ruce jsou cítit mechem
kroutí se lesklí a svalnatí
a na hřbetě mají klikatou čáru
mapu světa
ve svém prvopočátku
mapy a bludiště
mapy toho
co už nelze vrátit
co už se nedá napravit
v hlubokých roklích kde žijí
je vše starší než člověk
a všechno si brouká a bzučí
nad tou nekonečnou záhadou
plánování není můj král.. nesnáším ho, neříkej to... a tak jsem dnes doplánovala to něco za x měsíců, mám dary zážitků na y a přemýšlím, bude to??
netěším se,, těšit se u mě vždy špatně klaplo... doufám...
29.01.2015 00:49:04 | zelená víla
víte milá Brooktrys
lidi se vždycky chystali na zítřek
já to nechápal
i kdybych věděl co dělat
nevěděl bych
jestli to udělat chci nebo ne
zítřek se totiž nechystal na mě
zítřek ani netušil
že existuji
Tak to mě dostalo, zajímavá myšlenka a pak to jak jsou Tvé příběhy vykreslené do nejmenších detailů tak, že si člověk dokáže vybavit a představit každou jednotlivost a ta jména.. Kam na ně chodíš ? Vždycky vdechnou ještě další rozměr jedinečnosti. Pěkně jsem si u Tebe početl, milý příteli. Pozdravuj siveny až je zase uvidíš v té kráse jantarových proudů
27.01.2015 10:37:16 | Akrij8