divoká...
divoká...
Anotace: ...
seděli jsme mlčky
na padlém kmeni
uprostřed džungle
jen pod jejím tričkem
občas zacvrlikaly titas
myslel jsem si že má
malou slovní zásobu
ale bylo to naopak
většinu slov nepoužívala
právě proto
že je měla tak ráda
nechávala si je pro sebe
prostě divoška
divoká i divošská
divočetná
divočina
divočící
divočima
podívala se na mě
co si myslíš o slzách?
milá Larmey
potřebuji slzy
které kanou
které proudí
slzy soucitu
slzy radosti
ty kterých zůstávají plné oči
i ty sotva narozené
co se stírají hedvábným kapesníčkem
slzy bolesti
měsíční slzy pro bílou tvář
s diamantovým třpytem
speciální co se spouští
do neholeného strniště
slzy co jsou kordem intelektu
úžasné slzy
o nichž se vypráví v pohádkách
pravdivější než můj cynismus
slzy stejně vhodné
jako tichý úsměv
co zašel příliš daleko
navždy šílený
skutečně umírající
usmála se
to se stane každému
dříve či později
když pronikneš pod povrch
nepospíchej
aby ses odtamtud dostal ven
a v koutcích
jejích obsidiánových očí
se zaleskla jiskrná extáze
naprosto zaplavující
radostné bušení srdce existence
Komentáře (5)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
To je bašta - to se dá číst třikrát a furt se tam nachází další odstíny a významy. Takhle nějak psal Zak na Poetovi, zajímavé, že taky cestovatel... nebo možná i ty naopak píšeš podobně jako on. Asi profesionální formace, protože deformace by tu zněla jako doST velká urážka vás obou.
29.01.2015 16:28:28 | aravara
...také potřebuji slzy....a často jsou pod povrchem.....nádherná :-)
29.01.2015 13:05:05 | Martinecka23
nedávno jsem v náručí držela malé roztomilé miminko jménem Valerie... ztrácela jsem nad ní slova, ona plakala... ne řvala, dala jsem ji do kočárku, plakala, dala jsem ji na podložku s hračkama nad hlavou, plakala.. pohladila jsem ji plakala, dala jsem ji do pusy dudlík , vyplivla ho a řvala, netekla ji jediná slza, řvala vztekem, na proč jsem nepřišla... pak ji ukápla jedna jediná slza... slza vteku...
je to pár dní, napustila jsem si vanu s levandulovou vůní, ponořila se do ní a cítila jsem, jak mi tečou slzy po tvářích... slzy.. uvolnění, slzy nezaměnitelnosti, slzy nedotknutelnosti... ani nevím, seděla jsem v té pěně, neplakala jsem, jen mi tekly slzy... snad přeplnění... ale byly úžasný, uvolňující...jsem plačka, dokážu plakat u čehokoli, ale ne vše mi vhání do očí ty slzy, co musí ven... a já je mám opravdu ráda... jsou hmatatelné pocitům...dostávají mé myšlenky pod povrch a já tam zůstávám... mám to ráda... když jsem dělala na onkologii, umírala vrchní maminka a měla dovolenou a prosila nás, až to nastane zavolejte mi... nikdo z nás se netvářil... přišla ke mně a říká mi, víš, tobě věřím, ty jsi tu oplakala kdekoho, tobě věřím, ty mi zavoláš a ještě za tu mojí babku budeš slzet... měla pravdu...mám ty jemné kapky ráda..mám...hladí... i když bolí...
29.01.2015 00:04:50 | zelená víla
