Anotace: ...
prší
rozednívá se
vane prudký vítr
ryby navrátilé
z nočních výprav
ohlušené
zdivočelým mořem
ke dnu uchýlené
vyčkávají
až se bouře utiší
ona stála v příboji
obestřená vůní šalvěje
její nohy
připomínaly ladné tvory
omývané vlnami
a modrozelený přísvit
zavěsil se
na její čelo nos a ruce
díval jsem se na ni
a jakési pevné vlákno
z vodní tříště
a touhy horoucí
upletené
ovíjelo srdce
otočila se
vidění
nemusí být důležité
slouží jen jako háčky
na které pověsíš emoce
otřásající duší
minulý týden jsem byla u kluka, postiženého kluka, který ve mně prozníval zvláštně...snažila jsem se dívat jeho očima a přesto jsem v sobě pořád měla své pocity...fyzická stránka byla neurčená a jeho projevy byly tak zvláštní, vyprávěla jsem cokoli, četla knížku, učila ho pohlazení... ještě že Ájina snese cokoli fyzického...snažila jsem se vidět jeho hnědýma očima, přesto mé pocity byly tím pohledem protkané... otřásaly mou duší neskutečně... a možná i když mi půjčíš dlaň ucítím to , co mohu cítit jen já...
19.02.2015 02:04:25 | zelená víla
když vzniknou emoce
jsou zajisté i emotivní háčky
a to nemluvím o vlascích
07.02.2015 23:26:11 | básněnka
...to abych přidala další háček.....nebo něco vyprala,vyžehlila,poskládala
a uklidila do skříně...../*úsměv/...Ji.
06.02.2015 20:45:36 | jitoush
ten konec je skvělý :)
06.02.2015 15:41:17 | iluzionistka