ta dvě jitra splývala...

ta dvě jitra splývala...

roztřepené mraky zvolna plují
zatemňují i odhalují
světlem zalité stromy
s půvabnou tváří
zezlátlou podzimem
a průsvitný závoj deště
zastíral její nahotu

sotva mne Sunup zahlédla
ustala v tanci
bezděčně
tělo se vypjalo k obraně
krev bouřící
a prsty zachycené na prsou

dávné pohyby
rytmů nutnosti

uhlové oči pronikavé
neklidné a planoucí
ruce dovedné
vědoucí
zacházet s motykou
pozorně a něžně
jako s jemnou krajkou

pak si uvědomila
že nebezpečí nehrozí
uvolněná
tvář se vyjasnila
hrdlo bílé svítící
a radostně pozdravila

podobná krajině
pěkně obdělaná
bez příkras
prostě vyjádřená
ve své podstatě
nezkrocená
s opravdovou jímavostí
v chráněných úžlabinách
úsměvem dýchající
poezii nekonečna
Autor enigman, 11.02.2015
Přečteno 380x
Tipy 29
Poslední tipující: zelená víla, střelkyně1, Skořicová princezna, Pamína, bogen, AndreaM, Nikita44, knihomolka, Petbab, Frr, ...
ikonkaKomentáře (15)
ikonkaKomentujících (8)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

víš, vnímám obraz, který je protknutý podzimní barevností , třpytivostí kapek, něhou nahoty, cudností, je tam vyjádřená obrana, uvolnění, důvěra, úsměv, úleva, něha, hebkost, dojemnost...
mám na zdi u jídelního stolu obrazy staré osmdesát let, ne nejsou dokonalé, ale mám je upřimně ráda, zobrazují jaro a podzim, zima a léto se ztratily někde za tu dobu...zobrazují tyto roční období ženy... nedávno seděl u stolu kamarád a říká, mě tedy ty obrazy a ty ženský dost znervózňují, říkám mu, tak se na ně nedívej... on, ony se dívají na mě :-) říkám, nedívají, jen ty trpíš stihomamem, jsi jim dost jedno :-)) rozchechtal se s tím, že mám na vše odpověď... ale šeptám ti, že jsou prostě krásný, voňavý a dýchá z nich to něco...

12.02.2015 23:30:10 | zelená víla

Báseň jednoho okamžiku, super.

12.02.2015 09:09:41 | Pamína

čirá poetika a průzračná baladika

11.02.2015 21:30:48 | Petbab

Ano příteli.Souhlasím s básnířkami.Musela to být krásná krajina nového rána, kde jsi se probudil:-).
Ten co nás stvořil je spravedlivý, každý vlastníme originál nového dne...

11.02.2015 21:16:34 | Malá mořská víla

ehm mě stvořila Ona...

12.02.2015 11:45:28 | enigman

....celé je to provoněné prstí.....poslední část Tvé básně ve mně vyvolala něco z těch hlubin....krajina,
ve které je všechno tak,jak má být...přirozeně....s krásou a silou živlů..
.....krajina,co dává i bere......Ji.

11.02.2015 20:05:09 | jitoush

jooo v hlubinách je pár krajin...

12.02.2015 11:44:45 | enigman

....vím,že jsi znalec.....už si toho prochodil.....a umíš být vnímavý....
/úsměv/.....Ji.

12.02.2015 15:06:40 | jitoush

Je příjemné být krajinou.

11.02.2015 19:24:24 | MARKO

je...

12.02.2015 11:43:36 | enigman

Z motyky můžou pěkně bolet záda, ale taky obrací hlínu. Odhaluje, co bylo skryté, dává dýchat, uvolňuje uvězněné vůně, probouzí barvy, míchá vesmírem přísad, přivádí světlo do podzemní krajiny krtků a žížal. Přináší poznání a učí dobrým mravům. Chovat se s úctou k sobě i rostlinám. :O)

11.02.2015 18:43:40 | Tichá meluzína

pokud se nekopneš do holeně...

12.02.2015 11:43:27 | enigman

Nekopnu. Nehody se většinou stávají, když něco neděláme rádi. Já si radši čistím hlavu. Je to stejné, jako když odříkáváš mantru. Když se na to těšíš a děláš to rád, uvolníš se, vychutnáš si to a můžeš zažít i chvíle neobyčejné. Pokud to děláš z donucení a s nechutí, tak jen celou dobu bezúčelně mručíš - jako to kopnutí do holeně.

12.02.2015 15:54:31 | Tichá meluzína

baže není nad to pročistit si hlávku motyčkou...

13.02.2015 08:55:28 | enigman

Hlávka hmmm, kysaný zelí s křenem. Kruuuci. Musím si zase zapnout Karla. Lepší nakladač už se nevyrábí. :O)

13.02.2015 09:52:55 | Tichá meluzína

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí