příchozí...

Anotace: odtamtud...

dveře mé chaty
vyplnil nějaký vysoký člověk
vlasy měl barvy stříbra
a stébla trávy mu vyčuhovala
z nadmutého tlumoku
byl bos

to musí být on
zaklínač hadů
pomyslela jsem si

měl s sebou dýmku
vyřezanou z toho oranžového kamene
který se vyskytuje jen na jednom místě
a láhev jakéhosi moku
prý s pocitem mírumilovnosti
prostorovosti a klidu
obsahující vzorce
a geometrické tvary
ale nezvučí
dodává srdci teplo
pocit propojenosti
a když se roztáhne
obzory se otevřou

napila jsem se
není na tom nic děsivého
ani jsem nebyla vystřelená katapultem
zlehka jsem se ponořila
do měkké peřiny
ozdobené šperky duhy
naplňuje mne výjimečná lehkost
a bylo to velice příjemné
úplně jsem se ztrácela
ve víření a barvách

když jsem otevřela oči
a podívala se kolem
usmíval se
a já dokázala rozeznat tep
i obrysy kostí jeho nohou

teď už rozumím
jak je možné zachytit pohyb
když všechno pulzuje a dýchá