propriété privée…
propriété privée…
Anotace: ...
větvemi stromů
holými jako kosti
potřásal mistrál
trochu se kymácela
takřka nestydatá
lichometnice
s neplánovaným šarmem
pěkná záhadná
na rameni
posvátného datla
osmahlá od slunce
s umazanými koleny
za uchem kvítek nachový
a na její tváři
barvil vítr
s červeným vínem
ruměné tóniny
plná neklidu
pro zasněžené hory
soustředila vůli
k nucení éteru
vzít na sebe podobu
její touhy
tiše našlapuji
a vroucně šeptám
buď pozdravena
Výšino nedostupná
mé mysli
marné bzučení
nahoru nedoléhá
měla však dobré uši
to se mýlíš příteli
přitiskla se ke mně
a v temnotě
bylo slyšet jen
jak kolem nás poletuje
popel mrtvých knih
a ztracená moudrost předků
oddychuje pod nánosem hlíny
Komentáře (8)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk
Nejhezčí bzučení jsem ráda poslouchala přitisknutá ke kmeni rozkvetlého dřínu. Jeden z prvních kvetoucích stromů. Kvetou dřív než jim vyraší listy a jsou obsypány včelami. Nikdy jsem nebyla v buddhistickém chrámu a nezažila meditaci mezi mnichy, ale tohle je tomu určitě hodně blízko. Těším se až ten můj, co nevidět vykvete. :O)
17.03.2015 19:54:36 | Tichá meluzína
Mám ráda Tvé výlety k Výšinám.
Těším se na teplé jarní procházky;-).
15.03.2015 17:28:58 | Malá mořská víla
...přikládám ucho ke kypré zemi
cítím na sobě vzdouvání
nesmrtelných drah Bytí
Je to tam vepsáno nehmotným světem
písmem,které se nečte,ale sází
do krajiny srdeční.........Ji./úsměv/
12.03.2015 20:10:53 | jitoush
kouzla...
12.03.2015 06:14:56 | maryshka
