amnézie...

Anotace: vrtule co trhá světlo vzduch čas i prostor...

ze zmrzlého skla
se vzdouvají křehké vlny
ve vzduchu jsou tiše zavěšené žluvy
jako zlaté vějíře zalité sluncem
vzal jsem jednu z nich
uhladil jí peří
a ucítil voliéru ve svých rukou
opeřený vesmír
co se třepetá kolem srdce
pak se probrala
otřepala a vyletěla z dlaně

Finestra zírala na prach
s paleontologickou nadějí
z její rozevřené ruky se sypal písek
prsty roztažené
jako by chtěla chytit třpyt vzduchu
její pohled byl plný intenzity
hbité identifikovatelnosti
co dál už jen zvažuje
k čemu bych se dal použít

vzorec na předloktí
v ohnisku geometrické hádanky
vyzařoval otevřeným oknem k horám
a klouzavé křivky ňader
s rovinami stehen a ramen
byly součástí její tajné ranveje

povězte mi příteli
je možné vymyslet nahodilý svět
v němž by délka časového intervalu
záležela na náhodě?

samozřejmě
cikády ve křoví
mají také jiné chápání času
v podstatě se může odehrávat
všechno najednou

vynález času dovolil člověku
posunout pochopení událostí
které pro něj jsou příliš velké
než aby je pozřel na jedno sousto
a smrt je jen selháním času
zrovna jako úhel
mezi dvěma stěnami
je jen homérským mýtem

usmála se
mám ráda tyhle rozmluvy
mezi lunárními přechody
jazykem velryb a vlků
ovšem pokud existuje místo
kam lidé odcházejí po smrti
tak jeho správci
budou mít s vámi pane pěknou honičku