na vlasci...

občas rozdělám oheň na břehu
a vyhazuji do vzduchu hořící polena
které s hlasitým sykotem dopadají do rybníka

pak začnu tlouct pádlem do boku člunu
abych rozezvučel okolní lesy
oblétavým hřmotem
dráždím je jako krotitel
až z každé lesnaté stráně
vyloudím táhlé mručení

nahazuji
a dorozumívám se
s tajemnými nočními tvory
co sídlí až u dna
cítím mírné zachvívání
čehosi plíživě živoucího
na jejím konci

jakýsi matně tápavý záměr
tam dole
zdráhající se matně projevit
to slabé škubání
vyvolává prapodivný pocit
když si přemýšlím
o nesmírnosti vesmírných sfér
a náhle mě z toho vytrhne
a zase spojí

když na to přijde
vlastně můžu
nahodit vlasec i nahoru
voda pode mnou
je jen hustší skupenství

měsíc putuje
po zvrásněném dnu
posetém vším
co vyvrhl les
hory vrhají křehké stíny
kdesi v dáli si povídají dvě sovy
a jejich hlasy zní
jako čarovné zvonky
rozechvívající
opojně provoněný vzduch noci