znakoplavně...

její tělo bylo ověnčené
čeřivými čarami krásy
připomínalo vření pramene
něžné pulsování života
vzdouvání ramen
jak projevy pokojné

když se do ní zahledím
poměřuji hloubku
vlastní přirozenosti
když hlavu zvrátím
vidím přejemné vlákno
babího léta
napjaté napříč údolím
oddělující
jednu vrstvu atmosféry
od druhé

nepotřebuje ohradu
nic ji neposkvrní
žádný kámen neroztříští
rtuť se nesetře
svěží vzhled nic nezakalí
všechny nečistoty
co se na ni snesou zmizí
světelnou prachovkou
smetené

žádný dech na ni neulpí
to ona jej vydechuje
aby se dál zrcadlil
v jejím lůně

taková prostřednice
mezi nebem a zemí
Gyrinus na hladině