Anotace: prý ještě mají volná místa...
ležela malebně
u nerovného kamene
v pěstěné zahradě
se skalkami
jednu ruku jakoby s námitkou
položenou přes klín
druhou k čelu
každý pramen vlasů
měl své místo
její dech visel
nehnutě v chladném vzduchu
a v jazyce jejího těla
bylo něco uctivého i vzdorného
zatímco já na ni zíral
s neskrývavým zájmem
kdosi řekl
že pomíjivost a krása
jsou úhelnými kameny díla
ale když uchopíte ten okamžik
mohou se stát nesmrtelnem
zamávala řasami
nejste vy náhodou neolitický nomád?
začínáte se mi líbit
jak se to projevuje?
to je těžké popsat
je to něco synestetického
něco radostného
něco nestoudného
rozumím vám
nedá se to pochopit intuicí
na obzoru můžete vidět
milion světel
a nebo zrovna tolik
záplat tmy
že milá Gaidžin
a způsob
jakým jsem vyslovil její jméno
poodkryl tajemství
uctivé důvěrnosti
inu každý příběh
si žádá kousek duše
pousmála se
a její ruka se otřela na pomíjivý okamžik o moji...
no usmívám se... máš patrně zvláštní nadání lidi družit úsměvem :-)
v tom malém bytě u moře a o kousek dál, přesně o dvacet pět kroků, tak tam je fakt tma, a tam já rozeznávám... je tam strašně moc hvězd, co září, jsou tam vidět světla z pevniny... šli jsme se projít s pesankama a já zůstala u břehu dívajíc se na světla, kamarád s čelovkou šel dál a tam je karavan s kýmsi.. každopádně já se kochala a on se šel kochat dál, za chvíli vidím jak se ke mně řítí s vyděšenýma očima... týýýýýýýýýýýýjo, já si tam stojím, pes mi odběhl a ten kdosi v karavanu zachrápal tak, že Pavel nadskočil a přiběhl mi do příběhu... se slovy kurva to jsem se lek.. :-)) jeho leknutí ho přiblížilo za minutu o půl kilometru... pardon ale smíchy jsem se málem sesunula do moře... :-)))
05.10.2015 00:10:17 | zelená víla
Každý Tvůj příběh má kus duše a tento je něžný, jak dlouhá předehra krásné opery.:O čem jen?To skyto je v enigmě?
08.09.2015 20:15:14 | Malá mořská víla
o hře...v bíčku...
09.09.2015 07:32:32 | enigman
Myslíš cytoplazmicky?Nebo v ne?bíčku
:-)
Že ono je to nějaké neslušné slovo?
09.09.2015 11:37:43 | Malá mořská víla