osvícená...

podzim se proháněl
ohnivě zbarvenými
větvemi stromů
co vzdychaly
jako opuštění milenci
zatímco Lantern seděla
za dřevěnou zástěnou
já cítil vůni chryzantém
z jejího pyžama
slyšel jsem jak šustí
jejími drobnými pohyby
a zahlédl okraj
rukávů hedvábných

to oddělení
mělo mým rozpakům ulehčit
ale přesto jsem nebyl
téměř schopen slova
až po chvíli se mi z úst vydralo
mám pro vás lampión

slyšel jsem ji vzdychnout
a věděl jsem
že pochopila

její jemný hlas byl pevný
když mi poděkovala
je pěkný
z jemného hedvábí
růžových lístků
co mizí ve světle svíčky
jako květ třešní
v žáru léta
padlý
a přece
i ve smrti nádherný

pak už nepromluvila
ale zdála se odhodlaná
kráčet dál po cestě
kterou si zvolila

tam kam jde
se jí bude hodit...