Anotace: v babím létě...
je železná noc
přesto nemrzne
světlo z hořící hranice
dopadá mezi stromy
vysoké tiché nebe
svěží vzduchem
na stráních
pokojně odpočívají
křehké tóny
stezky se vinou
žloutnoucím lesem
každým dnem se objevuje
nová hvězda
a měsíc se rýsuje
jako zlatý stín
ponořený do stříbra
je železná noc
říkám si
prudce rozechvěn
omamnou radostí
z tohoto času a místa
vzdávám hold
té osamělé noci v lesích
hold tmě a šepotům
v korunách stromů
sladkému mlčení
i prostému libozvuku
co zní uším v listí
vzdávám hold
hlasu života
tomu větřícímu čenichu v trávě
duše zadumaná
s čepicí hluboko do čela
zády o kmen
koukám do ohně
ruce založené za krkem
díky za tu osamělou noc
za šumění kypící krve
jež se line
mým srdcem
15.11.2015 01:51:08 zelená víla
hmmm noc... má drahá přítelkyně... vzdávám ti hold, tvému tichu, tvému prociťování, všiml sis, že v noci se odkrývá to, co ve dne je zakryté? kdysi jsem v noci otevírala okno a občas do noci křičela: Proč??? už to nedělám...ale okno otevírám pořád...
11.11.2015 22:00:53 Malá mořská víla
je krásné, když člověk dokáže být sám se sebou i okolním stvořením v takové harmonii, jakou zde popisuješ...ST a díky :-)