cestou za ní...
cestou za ní...
Anotace: kameny jsou tvrdé a voda teče ale atomy ze kterých jsou složeny nejsou pevné ani mokré...
na zelených svazích
se vezly stíny mraků
zatímco já drkotal
po kamenitých cestách
a hledal něco takového
co by v sobě ještě neneslo
znak budoucího
když tu náhle
na mne vybafla
polonahá dívka
do hor vsazená
jako klín v kmeni
zapomenutá
stáli jsme proti sobě
až ona vykřikla
koukejte se otočit plavajzníku
a nevykládejte
že jsem krásná
a přece krásná byla
všechno na ní mluvilo
jen nebyla vytržená ze země
rostlo to z ní
a dýchalo jejím dechem
na ticho odpovídala zpěvem
ale tak zvláštním
že musíte poslouchat několikrát
abyste pochopili
o čem vlastně zpívá
jak neustále pročišťuje
a obohacuje
takže na povrch
vyplouvají myšlenky
dávno ztracené
o nichž ani nevíte
že je paměť podržela
Komentáře (7)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk17.12.2015 00:02:02 zelená víla
v tom místě u moře je dům, je novej, krásnej a my tam s čelovkou chodíme prožívat... sedíme na té kamenité pláži na té kamenité lavičce a mlčíme... to je to místo, kde není třeba mluvit... to je chvíle, kdy slyšet dech je dech beroucí... díváš se, vnímáš... je jedno s kým tam sedíš, je fuk koho jsi na tohle místo vzal, situace je stejná... vnímáš... cítíš... jsi...
