Návštěvnost
tuctový den...
tuctový den...
Anotace: jsou takové?...
prohlížíte knihy
lehnete si do horké lázně
sajete do sebe milé teplo
prohlížíte poštu
trochu dechového cvičení
myšlenkové vynecháte
prostě žádný úchvatný den
jen shovívavě příjemný
docela snesitelný
bez zvláštních bolestí
bez zvláštních starostí
bez zármutku
bez zoufalství
den kdy věcně uvažujete
klidně i o otázce
zda se stát obětí
nešťastné náhody při holení
když prožijete jiný den
s bolestí hlavy a šílenstvím
jste patrně s takovým dnem spokojen
nikde se neděje nic objevné
a vy si ladíte struny kytary
k tlumenému mírně radostnému žalmu
pro boha spokojenosti
to je pěkné
dny snesitelné
krotké
bolest ani rozkoš nekřičí
a všechno jen šeptá
jenže já to tak nemám
mé dětinství se roznemůže
vzplane touha
po silných pocitech
po bláznovství
zběsilá chuť něco rozmlátit
třeba nábytek
nebo katedrálu
nebo sám sebe
chuť vyvádět nesmysly
strhnout někomu paruku
kytaru mrštím ospalému bohu
do jeho spokojené tváře
a raději snáším palčivou bolest chladu
než pokojovou teplotu
v udržovaném hnízdě
kde to voní aviváží
v předsíni roste fíkus
kterému každý list svítí
jak je čerstvě omytý
a v jeho posvátném stínu
je život plný spořádanosti
kde se časně vstává
kde se plní povinnosti
v neděli se chodí do kostela
a kde zavládne zděšení
když se bouchne dveřmi
nebo vejde v umazaných botách
i když mám rád tu vůni klidu
čistoty pořádku a slušnosti
která mě dojímá
pak překročím práh
kde to vše ustane
kde je vše v nepořádku
neútulné a zanedbané
prosycené problematikou lidství
a poznamenané touhou
dát životu který znesmyslněl
nový smysl
nezalezu do přichystané postele
vklouznu do kabátu a vyrazím ven
do temné a kalné noci
kde uslzené světlo luceren
zastřeně mihotá vlhkou tmou
a lenivě usrkává
z mokré země své odlesky
zatímco já se potácím
v dychtivém opojení
nálady osamění a melancholie
v divoké přírodě zbavené listí
plný hlubokých požitků
co se hrnou z úst
až příliš krásné a neobyčejné
pro zapsání
slasti co za chvíli zmizí
v hlubinách zapomnění
i když tam někde uvnitř
v křehké skořápce
jejich jádro leží
není to škoda?
není
škoda není ničeho
co už je pryč
škoda je dní
co vás nevzruší
které vámi neotřesou
ani vám nic nedarují
Komentáře (31)
Komentujících (15)
Doporučit
Tiskna starý kolena mi bylo nabídnuto studium... v první chvíli jsem si říkala brnkačka, než... plán zkoušek... uf... psychologie, dobrý, pedagogika dobrý, právo, fajn,..... ale andragogika při studiu pedagogiky dětí mi přijde mimo... napsaná tak, že mi to rozum nebral a co já nepochopím se nazpaměť nenaučím... sklapla jsem ty desky a říkám uf... a stejně tam půjdu, třeba mi vyhodí.. pak si říkám, mám já tohle zapotřebí, díky papíru...??? vedení kývá hlavou... stojí mi to za to?? kývám , proč to nezkusit... pak bloudím mrazivou nocí a ujišťuji se, že mozek mám a že vůbec dám vše... pak bleskne cokoli jinýho a já zapomínám na tohle vše a užívám si to... vše stojí za to, co nás rozhoupe a provoní nás :)krásnej text...
21.01.2016 01:14:36 | zelená víla
..krásná zpovědní...
09.01.2016 11:55:03 | bogen
..máš můj obdiv, Enigmane..ST
09.01.2016 11:03:27 | Nikita44
....Víš,jak bych to řekla....tvá báseň jakoby tím vším klokotala,
písmena,slova,myšlenky,to vše je tu "spoutáno" jen na chvíli na místě,to aby
oči mohly číst,ale vnímám,jak kdyby se to vše chtělo rozepnout
do prostoru,skotačit,hrát si,jančit,lítat,vzpouzet se a něco
podstatného nésti dál......tohle mě chytilo za srdce....skvělé....díky.
Ji.....živý život.....a oči svítí nadšením jakoby to vše bylo poprvé...
08.01.2016 20:55:52 | jitoush
jako kdybych se dneska viděla :-))
08.01.2016 18:00:57 | střelkyně1
v posteli nebo venku?...
19.01.2016 09:04:42 | enigman
mé dětství se roznemůže...úsměv.z.
08.01.2016 17:08:19 | zdenka
právě se rozesmálo...
19.01.2016 09:05:08 | enigman
Skvěle se mi četlo, parádní spád vč. krásně barevné myšlenkové posloupnosti od začátku až do konce. ST
"prohlížíte poštu
trochu dechového cvičení
myšlenkové vynecháte" ->to mě pobavilo:)
"nikde se neděje nic objevné" -> objevné je záměr?
"ani vám nic nedarují" -> pidi detail: což takhle přehodit slova - "ani vám nedarují nic" ?, to nic na konci mi zní líp, jen můj dojem
08.01.2016 10:28:56 | Papagena
objevné je záměrné...
díkes za dojmy
19.01.2016 09:07:20 | enigman
v hlubině duše
tichost i bouře
vše točí se
kolotá
rytmem co strhuje
básníka
k psaní...
bouřlivák nadějí
klid je jen zdání
v milosti plném
objímání
P.S.hluboké jako zpověď...ST
08.01.2016 09:33:48 | Malá mořská víla
že bych zašel ke zpovědi...radši ne cheche...
19.01.2016 09:09:08 | enigman
Asi takové dny jsou, ale u mne nezastavujou, skoro...:-)
08.01.2016 08:00:03 | xlps
skoro...
19.01.2016 09:10:03 | enigman
Bláznovství sladce chutná a tak jdu něco rozmlátit :-)
08.01.2016 07:38:56 | básněnka
co asi...
19.01.2016 09:10:31 | enigman
Takové dny neznám, vždycky něco přiletí. Jsem asi potrefená, ale nadchnu a vzruším se i z maličkostí. Miluju, když se mi zbystří smysly, že si vychutnávám detaily, mám radost i z náhodně vyslechnutého hovoru, náznaku melodie, která se zatočí ve větru, z prostoupení barvami, jako bych stála v jednom obrovském obrazu, z mazlavosti bláta na rozbahněné polní cestě, z různorodosti i toho nejtitěrnějšího života, z rytmu, který se po chvilce sledování jaksi zesynchronizuje a všechno je podníceno vším a na vše navazuje, z toho, že jsem jen pytel molekul, atomů a množících se virů a bakterií a z toho plynoucích smyslů a nesmyslů, že žiju, proto, že jsem prostoupena dalším životem a zánikem. Ztišení je úžasnou věcí, protože rozbouří vnímání. A STOP! Jdu něco dělat. Ale tvoje pisi líbí a moc. :O) ST
08.01.2016 06:46:59 | Tichá meluzína