trop beaucoup verre…

prošel jsem po vysypaném skle
pohlédl do křišťálové linie
tajůplné kresby
s tisícerýma očima
a napadlo mě
že opak každé pravdy
může být stejně pravdivý
protože pravdu můžete vyslovit jen tehdy
pokud je jednostranná

svět kolem nás ovšem jednostranný není

zrovna jako ona
připomínala dítě
oči ostýchavě sklopené
nejednoznačná
půl tváře zakrytou
rudozlatými svitky
vytvořená
ve stylu Donatellově
jako by se v ní
mísilo umění s dějinami
taková křehká postavička
s šaty bez rukávů
glazovanými mariánskou modří
s odstíny žloutkové žluti
která se otáčí
podle toho
kam pronikají paprsky ranního slunce
aby se mohla lépe podívati

první lehké seznámení
úkrok stranou
nový pohled
krok blíž
krok dozadu
však na odiv nestaví
kolik toho ví
jen chce abych viděl
to na co se dívá
v přechodu ze skrytého v odhalené
o něco jasněji

vyzařovala zvláštní nenucenost
lehce naklonila hlavu
takže vynikl pletenec
připomínající hadí hnízdo
pak pomalu zdvihla paže
uhladila si vlasy
ve světle se jí zalesklo podpaží
lehký nekonečně něžný stín
se protáhl k zahaleným ňadrům
a ta drobná plavná linie
byla shrnutím půvabů
vší tělesné hravosti

lehce se pousmála
co si příteli myslíte o vitrínách?

Víte milá Necuke
často si lidé myslí
že jsou uzavřené proto
aby jste do nich mohli nahlížet
a pozorovat uvnitř předměty
kterým dodávají další rozměr
v určité vzdálenosti

avšak opak je pravdou
ony jsou stvořené k tomu
aby je člověk otevíral
a ty objekty v nich kontaktoval