když do špendlíku prosakuje omyl světlíkem…

Anotace: od svého těla může být oddělen...

když odpadnou jitřní dary
odkázané falešnými předky
šťastná skála se strmě zvedá
z duchovního bahna

s příchodem noci
se špendlík rozpíná
organickým způsobem
jakým se tvoří minerály
nebo hvězdokupa
a hluboko
do okolního chaosu
se zakusuje krysa do eidamu

prý nejmírnější vánek
dokáže rozhýbat širý prales
takže i ta malá hlavička
díky vnitřnímu impulzu
začne růst
a ten růst nic nepřekoná
jako když tvoří mráz
a celý svět je okenní tabulka

odkrývá se pohled do nekonečna
nejsou vidět žádné obzory
žádné dráty
žádné řeky
žádné mapy
žádné lístky
ale v dohledu není ani konec

můžu rozvážně postupovat
orientovat se na pevné zemi
sledovat probíhající jevy
dokonce se cítit jako doma
jak se říká
pevný v kramflecích
ale právě v tom okamžiku
se terén poroučí

půda pod nohama se vznáší
souhvězdí se uvolňují ze svých kotvišť
a vesmír se dává klidně do pohybu
k neznámému cíli

tlak stoupá za kritickou hranici
dochází k implozi
v prudkém pohybu vpřed
tělo praská ve dví
a vše čeho se dotýkám
není dno ale jádro
přesný střed

už to mám
odtud se počítá

měsíc je v nadiru
je nultá hodina

od tohoto okamžiku
božská komedie začíná