Anotace: ...
je noc
teď je více slyšet
zpěv duší
ze studní řinoucích
je noc
teď procitají
písně milujících
cosi neztišeného
neztišitelného ve mně
prodírá se k řeči
cosi mluví jazykem
láskyplné lačnosti
jak sál bych
blažený
z prsou světla
třpytných hvězd
světlušek blahodárných
při zatmění
touhou po roztoužení
hltavý v nasycení
dotýkám se ještě
paprsků hřejivých?
z lásky uzavřít
svou otevřenou ruku
a v darování
zachovati stud
nejtěžší prý bývá
je noc
procitá zpěv
zdroj touhy vyráží
a má duše
řinoucí je studna
...milý En,tato na mě dýchla jinak.....je odlišná od těch,které jinak
píšeš......vnímám hlubiny...ty nedozírné,které lákají,probouzí zvědavost,
zároveň tak trochu děsí svojí "neprobádaností",nevyzpytatelností.....
.....nečekané bývá zkouškou,ve které možná lépe obstojí ten nepřipravený,
protože moment překvapení probouzí originalitu řešení....Ji./úsměv/
23.09.2016 22:21:50 | jitoush
enigmane tebe je prostě radost číst zas počase ty a ty tvé fantastické obrazy jsou jízda která nenudí naopak otevírá naprosto nové obzory ;-)tohle je trošku jiné něčím jen nevím čím ale přijdu na to:-)
23.09.2016 21:00:15 | xoxoxo
ta předposlední strofka je hodně dobrá ... pro tu se ještě vrátím:)
23.09.2016 10:15:03 | Ragnell