Anotace: ...
večerní slunce klesá
za nekonečná luka
tma padá
pod úderem hromu
obloha hustě prokvetlá
v chladném povichru
skřípe býlí
tam někde usíná
strašák zbloudilý
z jakési zahrady
kde plašíval ptáky
na hlavě klobouk
upletený z listí
probudil se v lodi
polorozbořeného kostela
zarudlé oči
obemknuté žhnoucím drátem
uhnízděný mezi drny
zíral na klenutý strop
vysoké zešedlé zdi
s vybledlými freskami
v sloupech uprášeného světla
se třepetali holubi
hlava střep
jazyk opuchlý žízní
na průčelí
stála řada svatých
postavy celé kropenaté
chyběly nosy i uši
tesaná panna
prázdný uzlík v náruči
vstal a neotočil se
prošel dubovým lesem
co se táh
až k divoké řece
sáhl si na hlavu
šílený klobouk
už tam nebyl
zahleděl se do chladu
zvířených vod
odložil šat
a pak do ní vkročil
pro jméno vodní
v jednom městě jsem vstoupila do kostela...
klaním hlavu a držím se za srdce když na ta místa vstupuji...
vdechuji ... děkuji...
místo, s kasičkou, s obrazy, dřevěný oltář
ne, nejsem fanatik, ale věřím, v něco ano...
dávám do kasičky nějaké kuny a zase se klaním a odcházím...
švagrová se mi před kostelem směje, snad se tu nemodlíš :-)
ne, ne,... jen děkuji- jde mi v hlavě... ale neříkám to nahlas...
jdeme?
jojo...
na zmrzku?
jojo
pohladila jsem ty krásný dveře, poděkovala a šla na zmrzku
vanilkovou ...
jíš ty vůbec jinou konstatuje švagrová
Ne, téměř ne...
Ale měla bys taky ochutnávat nějaké jiné....
Měla bych, ale....
v duchu jsem si říkala i ty bys mohla ochutnávat ...
26.11.2016 02:57:36 | zelená víla
to říkám pořád, že studená je voda živá...i když jsi to myslel jinak :-)
02.11.2016 22:23:27 | Malá mořská víla
Někteří to berou jako životní STyl, někteří jako tragedii, kterou nakonec neunesou...
30.10.2016 23:36:30 | aravara