Ve větru

Na modré obloze třepetavé obrazce
obtěžkané konfetami
prohání vítr.

Upadl v zapomnění
čas dýmu bramborových natí
také dovednost dětí
co tvůrčím způsobem vysílali ke klenbě
špejle společně s novinami
na tenkém vlákně nitě.

To pamětníci snad
co nepodléhají tolik realitě
co jsou nadšeni ve víru vzpomínek
ano
to oni mohou vzpomínat

Vyvolení ulpívají v drahách mozku
stopách paměti...

Ne nepodoben strýci
s bodrostí jemu vlastní
za dychtivých pohledů
postávám zkušeně u kiosku
se svařeným vínem.

Léta plynou
historii lakují si mnozí narůžovo...

Jsem jedním z nich...