Anotace: klidně se to může stát...
nemohl jsem spát
ležel jsem u krbových kamen
a čekal na to
o čem jsem věděl
že se stane
pak mě to čekání přešlo
vstal jsem
zanechal postel v tichu
no co projdu se
začínalo být chladno
takže mě napadlo
obléknout se
ale ne moc
jen tak nalehko
bylo mi dost teplo
kdybych se víc oblékl
věděl jsem
že by se to nestalo
něco se totiž mělo stát
a já měl pocit
že kdybych se oblékl víc
zmizelo by to
a mě by zbyla jen vzpomínka
na něco
co jsem čekal
a co se pak ztratilo
něco jako rychlá myšlenka
beze slov
co má být už už vyslovena
plně čerstvá
pevně nová
a s tím vším se objevuje
půvabnější rytmika
urychleného růstu
co se děje ve mně
na počátku to bylo slabé
hořelo to
a vydávalo zvuk ohně
co požírá svou podstatu
pronikalo to krví
netrpělivě
s prudkostí povodně
něco co roste
se vším ostatním
dychtící poznat smysl věcí
skutečný růst
nejen v hranicích podoby tělesné
ale i skrz duši
skrz obrazotvornost
ke skutečnému bytí
k bezhraničné šíři vědomí
poznání a cítění
kdo může pochopit tu skutečnost
která je odrazem mé bytosti?
jsem něco určitého
a přitom jsem i látka
která se ustavičně proměňuje
z okamžiku do okamžiku
nerozeznatelně
takový vstoupím
jiný vyjdu
a znovu
a znovu
a přitom
co je to ve mně pevného
to stálé a trvalé
co nepatří jen mně
ale i tělu a jeho legendě?
byl jsem se projít
sám s tou myšlenkou
pomoci jí aby se vynořila
ze všeho toho zmatku duše
z té horečky krve
odnést ji do ticha a prostoty
dát jí příležitost
aby se uskutečnila celá
stál jsem ve tmě a tichu
cítil půvab země
obrovskou krásu
bezmeznosti prostoru
cítil že mám podobu
váhu i pohyb
že mám smysl
chtěl jsem něco sdělit svými slovy
něco slavnostního
něco důstojného a radostného
ale nebylo slov
kterými se to dá říci
cítím tu nádheru
jak ke mně přichází
chladným čistým vzduchem
jak se dotýká mé krve
jak jí prochází
jak tančí
ale není slov
kterými to říci
je to život
co vyráží z času
pramení ze skály
z ohně a tekutiny
do člověka
do jeho podoby
celý vesmír
klidně uložený
nehybný temný a ztracený
čekající na člověka
na jeho myšlenku
vyzdviženou z prázdna
aby ukázal sebe sama
dal mu smysl půvab a pravdu
jež vzejde z jeho energie
Drazí přátelé přeji Vám nevyčerpatelné zdroje
zátiší vděčnosti... věčnosti...
dneska jsem měla holčičí den, byla jsem řidič a ty dámy jedna je o 10 let mladší druhá asi o pět... tolik života jsem cítila... dvě naprostý pohodářky...nemůžu po těch kafíčkách spát... usmívám se...
kdo jsme? kým? proč? jak?
jsi tak vzácnej až se mi tají dech... děkuju...hladíš hebce a já kdybych uměla skřípat zubama, tak budu :-)
dnes jsem se od závratného smíchu dostala k povídaní o bolesti...
cítím tu nádheru
jak ke mně přichází
chladným čistým vzduchem
jak se dotýká mé krve
jak jí prochází
jak tančí
ale není slov
kterými to říci
uvědomila si nádheru toho všeho... slyším kamaráda říkat, ty jsi vlastně nikdy doopravdy tohle nežila... přemýšlím o tom doopravdy... jsem jinej, ale to ty nikdy nepocítíš... nemohu odvětila jsem, já ty tvé nálady vnímám, ale zahraju je někam a ty se usměješ, ale takhle se nikdy neoženíš :-)
ty mě znáš a bereš to tak... jojo, pak jsem si vzpomněla na holky, jak jsme se smály, blbostem, jak jsme vyřešily cokoli... neumím panovat... neumím přikazovat, neumím řídit... kamarádky se mi smály, kamarád řekl, ale taky umíš mít nálady...
vím.... jako každej... já je u tebe házím za hlavu... :-) a jelikož jsi natolik drzá, tak vím, že mě strpíš... já jsem totiž tvůj soukromej hasič... :-)) rozesmála jsem se, jojoooo tak tohle uslyším do konce života a taky ti budu vděčná tam.... usmál se... budu ti to celý život připomínat...
jak se ve vteřinách mění nálady, témata, osazenstvo...
teď tu sedím a rozjímám... nad holkama, nad ním, nad tebou, tvými slovy...
děkuju, nutíš mi si uvědomovat, usmívat se, mít ráda...
https://www.youtube.com/watch?v=-6uyZ4jKTdg
07.01.2017 04:27:39 | zelená víla
....Napojený a inspirující......díky milý En......usmívám se....
z té nekonečnosti....proměnlivosti.....z cesty...Vše dobré přeji...
24.12.2016 15:56:30 | jitoush
velice pěkně napsané
20.12.2016 17:29:54 | klaun