krouživě...

po obloze
bouří promodralé
krouží káně
a vyřezává
do odulého mračna
prstence poklicové

z místa kde ležím
mraky se podobají
prehistorickým ještěrům
a káně se snáší
k mým snům

teprve teď se dá
chytit očima
roztříštění
světa tělesnosti
a vtěleného ducha

uprostřed trosek zaniklých světů
pohyb v mechanickém čase
výmysly vlastní zkázy
nedbaje na úděl či osud
odcizený okamžik
klidného spočinutí
 
dokážu si
najednou i vzpomenout
že se dá usnout na blatech poklidně

kouř se převrací a rozplývá
koukám jak se smráká
a zem nasává
mé tělo
teprve v polovině