Návštěvnost
v letu vážky...
v letu vážky...
Anotace: vzpomínky vryté do rohovky…
tady příroda vybouchla
vážky jsou úplně všude
jako by byly součástí
samotného nebe
tenounká těla
zavěšená
na neviditelných nitích
neklidné těkající
neúnavné
žádná dech beroucí panoramata
úžasné sluneční západy
prapodivná zvířata
jen vážky a já
žádná cesta
jen její idea
neolitická pěšina
vágní naděje
příroda krajina a svět
co se mě zmocnil a pokořuje
co tady dělám?
určitě vím co doopravdy chci?
objevila se tvář co nemá tvář
pradávná a přitom strašně mladá
v určitém věku dostaneš pocit
že už jsi všechno viděl
ale není to pravda
tak to není nikdy
ještě musíš vidět všechno
protože nevíš
jestli to co vidíš
skutečně chápeš
pak se ti stane
uprostřed pustiny
že potkáš člověka v žabkách
stisknete si ruku
že jste ještě živí
kdo ví
na jak dlouho ještě
možná znáš větu
z Dantova Pekla
,,jak zvěř žíti
cílem vaším není,,
tak radši hledej ctnost
uč se poznání
jen tak se zachráníš
před sebou samým
možná to řekla ona
Toumai
naděje na život
vážky
Komentáře (7)
Komentujících (7)
Doporučit
TiskPro mě nádherné, pane, možná proto, že s ní souzním...moc za ni děkuji...ÚSMĚV...Z
27.02.2017 11:58:12 | zdenka
pro vážky a pro tebe ST:-))
24.02.2017 14:30:36 | střelkyně1
při nočních se ten svět tak zvláštně chvěje... snad pro ten klid...
co tady dělám? tuhle otázku mi připomíná jedna malá holka, co nemluví, ale cokoli dokáže tělesně vyjádřit a její děda, co si ji adoptoval... tahle malá holka okouzluje... a nikdy jsem nepocítila tolik klidu, co v jejím dědovi... Lucka odměňuje každou chvilku svou bezprostředností... a on svou láskou k ní... co tady dělám? uvědomuju si... určitě vím, co doopravdy chci? vím, uvědomovat si... vidíš měla bych Pepovi napsat jak se daří..kdysi jsem si musela koupit tři anděly, co kdosi vyráběl.. jeden klečí s rukama pod bradou,, druhý sedí a opírá se levou rukou o levou tvář,, a ten třetí sedí objímá si kolena a opírá se o ně...všichni tři sedí na kuchyňské lince... jsou součástí...
táta má výročí... přemýšlím, co by mi řekl... zda je rád...
vážka... tak jemná, nedotknutelná... chvějící... jako to vše tady kolem mě...
pak se ti stane
uprostřed pustiny
že potkáš člověka v žabkách
stisknete si ruku
že jste ještě živí
kdo ví
na jak dlouho ještě
https://www.youtube.com/watch?v=SK7Be_3bAxA
https://www.youtube.com/watch?v=CwpARGF4Zmk&list=RDGzKFEx-wsJo&index=7
... klid...
24.02.2017 02:55:48 | zelená víla
...já toho spoustu ani nevidím...jen tuším....jo...a už se
těším na toho v žabkách...doufám,že má pevný stisk....../smích/....Ji.
P.S.Třeba mi zapůjčí "nové"brýle....nějakou lepší optiku..../smích/
23.02.2017 20:56:24 | jitoush
Neříká se tomu umění? Člověk v žabkách na poušti atp.? Pokud ano, žít život je umění..
23.02.2017 17:07:46 | Jin&Jang
Nadchnul jsi mě. Fantastické. ST. :-))
23.02.2017 11:22:13 | Iva Husárková
Já mám spíš pocit, že jsem byla slepá a některé věci vidím až teď, štve mě to, svým způsobem, ale člověk si musí ke všemu dojít sám. Vážky mám moc ráda a jedna se mnou chodí hodně často... :)
23.02.2017 09:30:09 | Philogyny1