Živo (t) čiší

Jarní teplý vítr promlouvá k záclonám
a ty se vlní ve svých vlnách
jejich hřebeny
unáší vzkazy bez lahví

podobají se slovům
která mládenec za přívětivých večerů
šeptá dívce vyvolené do vlasů

slova hebčí sametu
jsou tolik nadýchaná
lahodná jako mana

Každého z nás ohromí něco jiného

Avšak mnohé fascinují dvojice mladých lidí v parcích

V němém úžasu
(netajím i já bych rád postál)

a doslova celé hodiny
vnímal oázu náklonnosti
majestátné stromy
květiny

oblažoval se všemi těmi vjemy

Vánek jara šeptá do záclon
zachytím jímavý svist
(i když si tím nejsem jist)
co na tom záleží

Za okny pulzuje výheň dvaceti stupňů
lidé živočiší

já v ústraní
s prázdnou číší
sil
posedávám

Tak rád
bych byl milován

a mlád…