tam kde kovadliny zarostly travou...

Anotace: ...

v tom kraji
vánek přináší rašelinu
s nahořklou vůní
řeka bezhlučně plyne

srdeční prostota
z údolí samoty
lesní krajiny
o kolébání zauvažuje

temně zlatá voda pění
třpytivá slída se blýská
na dně tůní
brouzdám se v meandrech
dokud mi to vydrží

potom na malé písčině
suším nohy
a vše co mi vytanulo na mysli
nacházím v pozůstatcích
vlastní boty

suchopejří zamává
hebkými vlasy
do úst jsem nasbíral
pár bobulek klikvy
zvláštně chutnají
zhacené plány
zrovna jako když
se člověku zasteskne
nejen po radosti
ale i po bolesti

je to podivná vlastnost
kterou pociťuji
ale když nad tím přemýšlím
musím se opravit
já si to obojí pěstuji

a tak dál kráčím
po hatích
přes slatiny
smířený v srdci
se záhatí

Autor enigman, 16.05.2017

Přečteno 464x

Tipy 19

Poslední tipující: zelená víla, Joe Vai, jitoush, jitka.svobodova, Amonasr, bogen, Philogyny1, střelkyně1, Frr, piťura, ...

Komentáře (6)

Komentujících (6)

Doporučit (0x)

Tisk

Komentáře

28.05.2017 23:30:12 zelená víla

bílá, černá... tma, světlo ... ticho, hluk... teplo, zima... zlo, dobro...
vše má protiklad a každý z nich je třeba...
nedávno jsem brouzdala deníky, co jsem psávala... snad mi i zamrzelo, že už to nedělám, našla jsem v nich mnohé... po špičkách potají si vzpomínám, co bylo, co je... co už vím, co neustále cítím, co není, ale bylo... co bylo a je...