pod vlivem zvířených sil...

opustil jsem lidstvo
zápasící o hmotné statky
a prostor na planetě
která krouží kolem ohnivé koule
a vydal se do světa
neprobádaných plání a lesů
mezi vyslance neviditelné moci
z dávných dob
medvědy lvy
kozorožce a gazely
ty zvířecí vyslance
které někde v sobě nosím
co se v náznacích vzrušivě probouzí
když se odvážím proniknout
na jejich území
tak trochu v obavách
když zlověstně zahřmí
něco dávno známého
ale pozapomenutého
v pocitech
co se mě zmocní
jak dosáhnout souladu
mezi tělem a myslí

pak jsem ji spatřil
seděla na ohlazeném kameni
s jantarovýma očima
ve vzdušném hávu
co zakrývá všechno
a neschovává nic
začala tiše prozpěvovat
a udávat tempo tím
že se začala rytmicky plácat do stehen
já kolem ní začal tančit
ohromen
do zásahu bleskem
odněkud z pánevní krajiny
páteří až do hlavy
ovládán a řízen

ona byla mým jádrem
protože představovala život
a já se stal jeho věrným
manservantem

vstupuji do země
vcházím do ní
tam kde se lze napít
kráčím dál…daleko
a pak se někde vynořím
šplhám po vláknech
vyšplhám po jednom
a nechám ho být
vyšplhám po druhém
a nechám ho být
a znovu a znovu
až došplhám k jednomu místu
a udělám se co nejmenším
jsem docela maličký
udělám co mám
a zase se vracím
s ukrytou tváří

Nietum vzala prášek
a foukla mi jej do obličeje
podržela hlavu
z obou stran ofoukla tvář
já byl zase živý
a začal zpívat jako divý

víte kdosi pravil
dej si pozor když od sebe odvrhuješ zvíře
abys neztratil zároveň to nejlepší co v tobě je...