zpátečnicky...

vyvolán dobrou vůlí
z proudu minulosti
obdařen sandály
pevnou rukou
a srdcem otevřeným
přírodním silám

pročesává stromy
jako šeplavé hlasy
starých lesáků
o bouřce za horami

cítí jemnou sladkost
prvních květů
smíšenou se štiplavostí
nerostného chladu
který vyprchá
když se podruhé nadechne
aby lépe vychutnal
ten hojivý balzám
na bolavé rány
a je nablízku
zvláštních tajemství
o nichž často přemýšlí
ale jejich odhalení
si uvědomí až poté
co už v jejich blízkosti není
a to uvědomění
je právě tím popudem
který ho od nich odhání

ten náznak poznání
je možný jedině v pohledu nazpět
v jakési ozvěně
která přetrvává
ale není dostupná
prostřednictvím vyslovení